Izolátory cívek jsou kritickými součástmi nadzemních přenosových vedení, slouží především k zajištění elektrické izolace a mechanickému zajištění vodičů. Jejich konstrukce se skládá z izolačního tělesa a spojovacího kování; musí odolat provoznímu napětí, bleskovému přepětí a mechanickému zatížení bez poškození dielektrika nebo degradace materiálu.
Podle napěťových úrovní se dělí na vysokonapěťové a nízkonapěťové kategorie. Vysokonapěťové typy jsou vhodné pro koncovky vedení, napínací body a úhlové sloupy na vedení s jmenovitým napětím 1 kV a vyšším, zatímco nízkonapěťové typy se používají pro vedení s jmenovitým napětím pod 1 000 V; Mezi běžné typy nízkonapěťových izolátorů patří kolíkové, cívkové a cívkové izolátory [1-3]. Technické normy zahrnují testování elektrického výkonu, požadavky na mechanickou pevnost a ověřování přizpůsobivosti prostředí, s příslušnými specifikacemi včetně JB/T 10585.1-2006.

